Na přelomu 19. a 20. století existovaly dvě hlavní školy nové vědy - psychologie, která usilovala o objasnění povahy lidského myšlení a vnímání. Obě se odlišnými způsoby zaměřovaly na studium bdělého vědomí a jeho procesů.

Tou dobou se vídeňský lékař Sigmund FREUD, později jeden z nejvýznamnějších myslitelů moderní doby, stal posedlým opačným problémem: co se děje v hlubinách lidského podvědomí. FREUD se proto odebral do Paříže, aby pod vedením slavného neurologa studoval hypnózu, kterou francouzský lékař úspěšně používal při léčbě hysterických pacientů.

FREUD se rozešel s většinou svých současníků. V lékařských kruzích působil skandál se svým přesvědčením, že hlavními činiteli lidského života jsou emoce a podvědomí, spíše než rozum. To byla ve viktoriánském prostředí originální, šokující myšlenka, a přijetí Freudových teorií zpočátku nepomohlo ani to, že kladl značný důraz na význam dětské sexuality pro pozdější vývoj osobnosti. Brzy však zformoval teorii komplexní osobnosti, která se na dlouho stala součástí sebepochopení západního člověka. FREUD byl prvním moderním badatelem, který přičítal snům a práci s nimi mimořádnou důležitost.

Ústředním pojmem Freudovy psychologie bylo „vytěsnění“. Společensky nepřijatelné pohnutky a pudy, které člověk nemůže přijmout do vědomí, vytvářejí uvnitř osobnosti napětí a jsou vytlačovány na okraj procesem vytěsnění. Pozorování změn v osobnosti u válečných obětí dále přivedlo ambiciózního vědce k teorii osobnosti, která se skládá ze tří propojených složek: ID, EGO a SUPEREGO.

ID (latinsky „to, ono“) je vnitřní zvíře, nižší já, skládající se z primitivních pudů. Vyhledává okamžité uspokojení bez ohledu na následky.

EGO představuje bdělou, vědomou část osobnosti, která zprostředkuje mezi ID a reálným světem. SUPEREGO je vědomé pouze částečně, představuje vyšší já, svědomí, zvnitřněné společenské a etické normy a působí jako vnitřní soudce, který rozlišuje mezi dobrým a špatným chováním. Když

SUPEREGO posloucháme, odměňuje nás pocity štěstí a pohody, pokud se mu zprotivíme, trestá nás pocitem viny a bezcennosti. Tato teorie byla radikální také proto, že nabízela čistě psychologický, nenáboženský výklad lidského prožívání.

EGO se nachází v neustálém tlaku mezi nároky ID a SUPEREGA. Pokud je proces vzájemné harmonizace úspěšný, je výsledkem zdravá, vyrovnaná osobnost. Ve chvíli, kdy dochází k selhání, pozorujeme výskyt neuróz a úzkosti. Tento probíhající tlak a souboj v nitru osobnosti jsou člověku z velké části nedostupné; projevují se prostřednictvím mimovolných přeřeknutí v symbolickém jazyce, ve výpadcích paměti – a ve snech.

Sny pokládal FREUD za klíč k obsahům podvědomí. Brzy ve svém výzkumu si uvědomil, že by mu sny mohly poskytnout nenahraditelné poznatky ohledně vytěsněných pocitů, které u pacienta působily napětí. Rozvinul teorii, že sny představují nejúplnější záznam lidského vědomí. Důvodem, proč sny hovoří vždy v symbolické řeči je podle Freuda skutečnost, že představují podvědomá přání, která jsou příliš šokující nebo děsivá na to, aby je vědomí přijalo. Sny tedy fungují jako noční ventilátor, který vypouští tísnivé duševní obsahy.

Vzhledem k tomu, že některé pacienty nebylo možné zhypnotizovat, rozvinul techniku tak zvaných „volných asociací“. V uvolněném stavu požádal pacienta, aby říkal první věc, která ho napadne. Objevil v asociacích pacientů vzorce silných úzkostí. To bylo zrození psychoanalýzy. Hlavním zdrojem informací o skrytých procesech lidského vědomí však zůstaly sny. V jubilejním roce 1900 vydal svou klasickou práci na toto téma Výklad snů, která se stala úhelným kamenem veškeré další psychologie snu.

Jungovo schéma struktury lidské bytosti

1. Ego – obsahuje kompnenty mysli k sebeuvědomění

2. Vědomí – funkce nebo části naší bytosti, udržující si těsný vztah k egu. Všechny zážitky procházejí skrze vědomí. Vědomí má v osobnosti pouze posluhující význam.

3. Osobní podvědomí (nevědomí) – skrývá spolehlivý stabilizační potenciál, jež egu nabízí, ale nevnucuje, aby se domohlo rovnovážného života bez zbytečných psychických otřesů. Osobní podvědomí spolupracuje s kolektivním podvědomím. Rozmělňuje nebo pohlcuje většinu nebezpečných impulzů z vnějšku, nabízí egu kompenzační a harmonizující impulzy. Mnozí z nás se bojí přímých kontaktů s vlastním podvědomím, projevuje se jako strach ze samoty a osamocenosti. Bojíme se nepoznaných hlubin vlastního nitra, bojíme se kontaktů, kdy bychom mohli navázat dialog sami se sebou. Osobní podvědomí obsahuje vše zapomenuté, potlačené, nechtěné, nepřijatelné, vytěsněné. To, co bylo odklizeno do bezpečné vzdálenosti od EGA, aby nebyla ohrožena stabilita a funkčnost vědomí. Z potlačených obsahů zpětně mocné energie, z nichž se rodí konflikty, kvůli nimž, aniž bychom to tušili, onemocníme. Nemoci svědčí o vnitřním nesouladu a o vnitřním napětí, o neshodě mezi jednotlivými částmi psychiky.

4. Kolektivní podvědomí – naší bytosti šéfuje, je na ní nezávislé. Zemře-li ego, zanikne vědomí, částečně i osobní podvědomí, kolektivní podvědomí trvá! Zpráva o našem životě zůstane v kolektivním vědomí zašifrována a archivována. Do kolektivního podvědomí vstupujeme už po početí, je nám dáno bez zásluh. S dospíváním se postupně z kolektivního podvědomí uvolňujeme v souvislosti s pěstováním svého ega. Za bájivou lhavostí, schizoidní psychopatií, hysterií, disharmonickým vývojem osobnosti, nočními děsy, autismem, somnambulismem vidíme dřívější pevnější dětské zkušenosti s kolektivním podvědomím. Kolektivní podvědomí představuje v dospělosti ten nejsilnější základ naší psychiky.

5. Nevědomí – nemůže být nikdy zvědoměno

Podvědomí

Podvědomí ovlivňuje naší budoucnost. V celém „UNIVERZU“ zde na zemi funguje zákon přitažlivosti.

Vše co je podobné se přitahuje, takže to, co vyzařujeme k sobě přitahujeme, na co myslíme, to se nám děje a vrací neustále do života.

Myslíme-li na lásku–dostáváme lásku
Jsme-li uvnitř bohatí-přitahujeme peníze a prosperitu
Myslíme-li si, že jsme chudí-tak peníze se nám vyhýbají a nemáme opravdu „nic“.

Je třeba si uvědomit, co vlastně chceme. Spousta lidí už, ví co nechce, ale jen velice málo lidí ví, co chce. A když na to přijdete je třeba za tím jít a hlavně vydržet až do úplného konce. Řešíte-li to, co musíte, jste pod tlakem, řešíte-li to co chcete, získali jste moc a svobodu!!!

Práce s podvědomím

1. Bezpečná komunikace se svým vlastním podvědomím, uvolnění z napětí.

2. Schopnost využít svůj mozek k očistě těla, mysli, emoci, přání a touhy

3. Něco změnit ve svém životě, uvědomění si něčeho, uvědomění si svých možností, své síly, touhy a moci

4. Hluboká relaxace a její efektivní využití své síly, svého dobra a přání

5. Možnost efektivního řízení svého života k lepší budoucnosti

6. Odstranění životních bloků a destruktivních pocitů. Závist, lítost, zloba, strach, nenávist, křivda, strádání své a za jiné…

Kořeny práce s podvědomím vedou hluboko do naší mysli. Máme tam uloženo vše, co jsme kdy prožili, to dobré, ale bohužel i to zlé. Záleží jen na situacích. Také se stává, že některé prožitky si ukládáme a potlačujeme velice hluboko. Pak se nám stává, že se nám některé zážitky a prožitky neustále vrací znovu a znovu do našeho života. Stáváme se, nespokojenými, podrážděnými a stále něco hledáme.

Možnosti využití:

V čem může podvědomí pomáhat a léčit

1. Pomáhá při životních zkouškách

2. Dokáže si pamatovat, kdy a kde se program zapsal, umí dokonce některé situace předvídat a na ty nás intuitivně upozornit. Pomáhá při práci

3. Něco změnit ve svém životě, uvědomění si něčeho, uvědomění si svých možností, své síly, touhy a moci

4. Je jím možné odblokovat závislost, fobie, stres, bloky.

5. Je to velmi mocná síla. A pokud máme podvědomí zablokované, tak nekráčíme v životě jednoduchou cestu, ale vždy nám život něco připraví navíc.

Podvědomí – je v současné době rozšířený výraz pro to, co psychologové označovali dříve jako nevědomí. Oba tyto výrazy významem v podstatě splývají, ale nevědomí je přesnější, protože my o procesech a asociacích, které se v něm odehrávají, skutečně nevíme a vědomě je lze jen těžko ovlivnit. Podle Sigmunda FREUDA v našem podvědomí vzniká jakýsi nevysvětlitelný odpor k něčemu, někomu, který pokud se pokusíme překonat, ignorovat, se přetransformuje do jiného pocitu a nás pak například bolí hlava, jsme unavení, máme melancholickou náladu, vytrácí se radost, popřípadě se chováme podivně až nevysvětlitelně. V našem podvědomí je vloženo velké množství informací, vzpomínek, pocitů, emocí, postřehů, asociací i podprahových vjemů. Podvědomí vyvolává naše pocity nálady, nevysvětlitelné názory na věc. Podvědomě reagujeme na podněty.

Všechno to, co je v něm obsaženo se propojí a dá nám výsledek, který poté ovlivní naše racionální rozhodnutí. Způsobuje to tzv. šestý smysl.
Důležité je to pochopit co nás blokuje a něco s tím udělat. Pokud naše mysl nepracuje tak, jak bychom si přáli.

V lymfě se drží mentální toxiny (negativní myšlenky), které nás trápí a vznikají bloky.

PRÁCE S PODVĚDOMÍM

Pomocí jednoduchých relaxačních technik se člověk učí komunikovat se svým tělem nejen na fyzické úrovni.

Uvolnění krční páteře

Krční páteř je nejvíce namáhanou částí páteře.
Trávíte většinu dne u počítače nebo v autě?
Bolesti vystřeluji do okolí krku, způsobují bolest hrudníku, hlavy nebo ramen?

Uvolnění hrudní páteře

Bolesti v hrudní páteři jsou často zpusobeny vlivem blokád hrudních obratlů a žeber.
Bloky si způsobujeme například špatným držením těla (hrbení se nad počítačem, knihou či zlozvyk zvedání ramen….), fyzickým přetížením (sportem, prací s ednotvárným zatížením….) ale i psychickými bloky (stres, strach….)

Problémy s touto oblastí se projevují těmito poruchami:

brnění rukou, dýchací potíže, srdce (falešné infarkty), žlučník, játra, krevní oběh, žaludek, slinivka, slezina, ledviny, močovod….

Jednoduché techniky:

• uvolňovací cviky

• masáž

• reflexní body

• spojitost s tělesnými orgány

• spojitost s psychikou

• vliv bylinek

Doporučená literatura:

1. COLDWELL, Leonard: Neomezená moc podvědomí. 1994

2. FAD, Roman: Kódy podvědomí. 2012

3. MECKLENBURG, Ernst: Tajemné síly nevědomí. 2003

4. MLODINOW, Leonard: Vědomí podvědomí. 2013

5. MURPHY, Joseph: Moc podvědomí. 1999

6. NOVOTNÝ, Petr: Tajemství hypnózy. 2004